Romano,
My lhali babičce kdyz umirala,ohledně néktetych věcí. Ne o jejim umírani,ale o věceh a lidech okolo,aby se netrapila starostma.

Ale ještě k tomu,ze budrš stát za svym synem. Už teď za nim nestojís. Už jsi to s ním vzdala.to ti nevyčítám.chapu,ze uz nemáš sil.ale měla by sis to priznat.a ne použivat vzletné fraze.
Ono je totiž casto těžši prekonavat v životě něco dlouhodobě nez jednu velkou tragédii.stat bez váhrad za dítětem ve vězeni může byt psychicky míň vysilujíci než dlouhodobá extrémni puberta.
A mozna,kdyz si teď priznás,zeuz nemás silu a vudala jsi to s ním,tak ti to může pomoct tu sílu nacerpat a za cás to znovu zkusit.