no jo, jenže ani to jí vlastně nevyhovuje (všichni syna proti ní štvou)...
ono je to vlastně jednoduché, najít si vždycky někoho, kdo mi posírá život a pak se na něj zlobit... říkat, že za všechno špatné může maminka, protože "to ona mi nařídila udělat tohle a tamto, to ona mě řídí", "teta zase přikázala rozhodnout se takhle, bylo to špatně, já jí to říkala, ale ona nedala a tak to teď dopadlo takhle špatně"... no od děcka by to jeden pochopil, od dospělé ženské, mámy od dvou dětí, to už zní dost podivně... navíc několik let obdobná písnička...
prostě je možná na čase začít žít sama za sebe, převzít zodpovědnost a neschovávat se za pitomosti... místo zjišťování, která ochranná pomůcka je nejbezpečnější, zaměřit se na pocity bezpečí uvnitř rodiny (a tím myslím mámu a její děti, to je základní jednotka v téhle rodině)... přiznat si, že jen já sama mám možnost něco řešit a že to budu já, kdo za veškerá rozhodnutí nesu zodpovědnost... v našem věku už je sakra na čase...