Ono se to blbě vysvětluje. Pomoc určitě potřebuje, o tom žádná. Ale jí to prostě vyhovuje, že ho udržuje v naprosté nemohoucnosti, přijde si na slušný prachy a co bude dál neřeší. Ona se tím nijak netají, žije si svůj život v kavárnách a dětských koutcích. Možná mi sere, že já makám, lítám, aby kluk něco uměl a třeba se i vyučil a mohl žít normální život (dobře, ne úplně normální, ale aspoň trochu normální) a ona na to prostě sere. Možná tolik nejde o ty peníze jako o to, že z kluka dělá trosku, protože jí vyhovuje, že mají všechny možný příspěvky, dary, sbírky. Na všechno má právo a povinnost žádnou. Ono je trochu nutný přemýšlet nad tím, že kluk bude dospělej a ona mrtvá (stejně jako my všichni). A co s ním bude pak? Čím je autík starší, tím se hůř učí některý věci. Asi to neumím popsat. Nejde o výkonnost a ani odolnost. Všechny odborníky, kteří jí nejdou do noty prostě mění a mění. Pokud ji někdo upozornil, že je nutné s ním pracovat, tak řekne - ale jemu se nechce a já ho nutit nebudu a zastávám volnou výchovu... Dítě má dělat jen to, co se mu chce. Jo, možná toliko nejde o ty prachy, ale o to okolo. Možná jí i závidím, chtěla bych to taky mít tak na háku, kluka nechat na tabletu 12 hodin denně a vykašlat se na všechno.