To co teď napíšu je ventil, který potřebuje upustit.

Měl jsem možnost se setkat s oběťmi sexuálního zneužití. To je fakt síla. O to větší, že byli zneužívání kněžími (s terminologií církevních hodností si nejsem úplně jistý, takže prostě kněží). Jednalo se o dvoudenní seminář. Obětí byla paní Jiřina Kočí a pan Jiří Kylar. Obecně musím říct, že pohlavní zneužívání mi přijde odporné. Obě tyto oběti byly zneužívány v mladistvém věku - mezi 15-19 rokem. To už mi zavání pedofílií. Dost mě překvapilo, že při představování účastníků semináře některé ženy přiznaly, že se jim nějaký ten typ minimálně pokusu stal osobně. Jedné z nich se u maséra stala nemilá příhoda, která na konci neskončila přímým zneužitím, ale pokus to byl skoro úspěšný. Tato paní řekla, že se oproti paní Jiřině nic nestalo, ale tam leží problém. Představte si, že se něco podobného stane vaší dceři.

Paní Jiřina i pan Jiří byli věřící a navštěvovali církev. Jiří je stále věřící, Jiřina už ne. U obou byl podobný způsob, kterým se jejich kněz dostal do jejich blízkosti. Milý, vnímavý, podporující. Ale byla to cesta, jak si zajistit jejich přízeň a postupně je zmanipulovat. Mluvit o jejich výjimečnosti, půjčovat knížky, nechat je přespávat na faře a tak. Postupné omotávání oběti. V obou případech se jednalo o kněze, kterému bylo kolem 40 a měl naprostou převahu nad svou obětí. Oba měli autoritu a byli ve svém okolí oblíbení.

Když přišlo na věc, obě oběti ztuhly a nebyly schopny jakékoliv akce. Je to ale dle psychologů obvyklá reakce. Někdo si to může vykládat jako souhlas, ale je to jasné překročení hranice, přes kterou by se nemělo jít. I při zneužití může mít oběť orgasmus, což pro mě bylo překvapující.

Abych alespoň částečně pochopil oběti, podíval jsem se na pořad, který s paní Jiřinou a Jiřím nima natočila televize Seznam (Ve stínu celibátu). Také jsem se podíval na polský film Klér (Kler) a dokument “hlavně to nikomu neříkej” (Tylko nie mów nikomu). Musím říct, že mě to úplně paralyzovalo a vaří se mi z toho krev, jen na to pomyslím. Ta zhovadělost a zvrácenost je naprosto k neuvěření. I když je film Klér spíš umělecké dílo, vypadá dost realisticky (dost scén v kostelech bylo natáčeno v nás, protože to v Polsku nedovolili).

Myslím, že problém zneužívání kněžími je napříč celým světem. Ale když pak vidím skutečnou oběť, už to není jenom televize, ale realita. A to dost drsná.

Navíc mám neodvratný pocit, že je to dost často zametáno pod koberec. Když se na tento problém zeptali ve Vatikáně kardinála Duky, dost to zlehčoval. A to je přitom nejvyšší duchovní autorita v naší zemi. Jeho koment byl ten bod, kdy paní Jiřina jako první žena v Čechách podala svědectví. A začalo se jí všechno vracet, vzpomínky na tu otřesnou dobu. Pod tlakem několika svědectví pak kardinál Duka o měsíc později podal trestní oznámení kvůli sexuálnímu zneužívání. V Polsku bylo prakticky každé oznámení naprosto tristně bagatelizováno. Řekl bych, že ještě hůř než u nás.

Problém obětí sexuálního zneužívání je vytěsnění události ve své mysli a předstírání, že o nic nejde, nic se nestalo. Možná, kdyby to byl někdo neznámý, ale většinou jsou to rodinní příslušníci nebo osoby blízké. Říct, že to udělal kněz, rodinný přítel je asi silné trauma. Dokonce se stává se, že rodiče neberou výpověď svého dítě vážně a pošlou je zpět do kostela nebo na faru. To je smutné. Komu to má dítě říct? Vždyť i ve své dospělosti to oběti většinou nedokáží.

Napadá mě, jestli je celibát tím správným řešením. Je normální potlačovat svou sexualitu? Je přece lidská a nevidím na ní nic zlého. Tedy, pokud je provozována za souhlasu zúčastněných stran a omezena dolní věkovou hranicí.

Těm čuňatům, kteří sice reprezentují církev, ale zneužívají své ovečky, bych hned napařil tresty. A to exemplární, což dle mého názoru není exkomunikace z církve, ale světský trest - pěkně do krimu a ochutnat vlastní medicínu. Myslíte, že z nich někdo skončil ve vězení? Ne, sice potrestání v církvi (s otazníkem), ale je to z trestního hlediska promlčené a nemělo by to u soudu úspěch. Navíc, tyto individua necítí žádnou vinu, spíše naštvání, že se o tom mluví. A jestli zneužili pouze jednu osobu - dost silně pochybuju. Prostě jedou svůj predátorský program a chraň, aby se objevila nějaká další potencionální oběť. Někdo je ale přece musí zastavit.

Je mi jasné, že to nedělá každý kněz, ale prostě to kazí pohled na celou organizaci, budí to dojem prohnilosti a nepružnosti. Nechci si hrát na soudce, ale nenechává mě to chladným.

Co říct na závěr? Nevím, není to lehké téma a budí to ve mě emoce už dva týdny a nedaří se mi to celé vnitřně zpracovat.