Když máš vnoučata, máš dospělé děti. Manžela bych zapřáhla, prachy z dědictví držela striktně tak, aby k nim neměl přístup, sama bych šla do práce a platila si někoho, kdo by dělal na té rekonstrukci. Já mám třeba známého, co dělá stavební dozor, rekonstrukcím fakt rozumí, takže mám v plánu ho požádat o konzultace. Pak mám jednoho spolehlivého zedníka (po mnoha nespolehlivých). O tyto dva chlapy se hodlám opřít. MM nefunguje, plánuji rozvod a uvidím, jestli se barabizna kvůli milionu nedotaženým a porouchaným věcem prodá pod cenou, nebo přistoupí na přepis na děti místo placení alimentů. Pak bych rekonstruovala.
Na tvém místě bych udělala poradu s dětmi, požádala je o pomoc s babičkou a klidně i s rekonstrukcí, záleží, jak jsou na tom děti s časem (pokud sami něco rekonstruují nebo staví, nebudou mít na tvůj barák tolik energie, ale zase mají zkušenosti, kterými ti mohou dost ulevit. Jestli jsou na bytě, nějaký pohyb při práci jim jedině prospěje, stejně to jednou zdědí. Taky bych zařídila tu pečovatelskou službu. Pak bych se sama dala do kupy, začala se víc hýbat (já jsem si na to pořídila psa, je lepší než nějaké rotopedy nebo běžící pásy. Potřebuje procházku za každého počasí). Ségra začala cvičit jógu, kámoška chodí plavat..., já jsem letos byla poprvé v lázních, na které mám nárok každý rok a od teď prostě budu jezdit. Prostě o sebe nech pečovat, najdi si relaxační aktivitu.
Držím palce.