Já mám tuto zkušenost v rámci Evropy a ten vzdálený rodič má jen okrajové místo v životě dítěte a lituje svého někdejšího souhlasu s odstěhováním dítěte, i když se vídají každý měsíc, dítě je teď navíc schopno létat už samostatně.
Já si nemyslím, že toto je možno vyřešit smírně, pokud se zájem matky, dítěte a otce tak moc rozcházejí. Dítě má právo mít blízký vztah s oběma rodiči. Ve chvíli, kdy ho nechá otec odejít, bude navíc podléhat právnímu systému v novém bydlišti dítěte, včetně stanovení podoby a četnosti kontaktu s dítětem. Zaměřila bych se na zamezení odstěhování (advokát otce by měl matce poslat jasně vyjádřený nesouhlas a informovat i místně příslušný ospod a taky umpod); jakmile k němu fakticky dojde, bývá řešení už složité - i kdyby soud rozhodl o návratu dítěte, uplyne často dost času, dítě si v cizině zvykne, zapomene jazyk atd. Ať otec navrhne matce, že si dítě vezme do výhradní péče on, ona se tedy odstěhuje a může dítě navštěvovat jak často chce (vlastně stejný návrh, jaký matka udělala otci). Myslím, že i předběžné opatření by tu bylo na místě, vzhledem k únorové hrozbě únosu. Připravte se na výdaje za právní služby, ale podle mne dítě za to stojí.