Kat, v mých černých snech je nemocniční chodba plná pacientů, kteří různě vlají infůzemi, kompenzačními pomůckami, katetry a cévkami, trhají svými invalidními vozíky směrem k procházejícímu personálu, který KRÁČÍ středem a nekouká nalevo napravo, bohužel to není výplod mozku po shlédnutí nějaké perverze na Netflixu, ale zkušenost místních městských a fakultní nemocnice.

Neměli bychom tam tolik lézt, můj sen je civilní vztah lékař-pacient, bez zbožštění a přehnaných očekávání, slušný, respektující z obou stran.

Oni nemůžou moc a my chceme všechno a pak jsou z toho panoptikální výjevy.