Teď jsem si vzpomněla, že na podzim v bistru ve Vinci nám paní nenaúčtovala jedno jídlo. Naneštěstí mluvila jen italsky a já zase italsky neumím. Reklamovala jsem jí cenu a ona si myslela, že mi vadí, že platím moc a pořád to přepočítávala podle účtenky. Přitom to bylo naopak, ale dost dlouho jsem jí nedokázala rukama nohama vnutit myšlenku, že jsme snědli ještě něco, o čem vůbec netušíme, jak se to jmenuje a z čeho to je, ale bylo to kulatý (a dost dobrý). Nakonec jsme se teda dohodly, že ještě dvě eura, ale bylo to snad na čtvrt hodiny.