Val,
hadry neprodávám, to nemá moc smysl. Buď je posílám dál, nebo hodím do charitativního kontejneru. Ale od střední školy sbírám různé starožitnosti, staré tisky, fotografie, blbiny typu "faktura z roku 1880", plus ty knihy, kterých mám doma fakt stovky až tisíce. A protože už je toho moc, rozhodla jsem se sbírku redukovat tematicky a všechno, co se do tématu nevejde, jde do světa. Buď do knihobudky, když to má cenu max. 50 korun, nebo na Trh knih, když to lze prodat za pár stovek. Ono se to ukázalo být aktuální, když jsme začali rekonstruovat barák a zjistili, že původní plán převézt věci z bytu do baráku neklapne, protože barák taky praská ve švech.
Těch věcí do kontejneru jsou tu samozřejmě taky mraky - příbory, hrníčky, skleničky, starý škrpály, starý bezcenný obrazy, parohy, píčoviny. Vesnickej barák, no. A to ještě matka koupila další zabordelenej barák od německýho vetešníka, kterej v něm skladuje věci typu 25 ptačích budek, 10 gramorádií, stohy starých pornografických časopisů... a protože se v tom sama nevyzná, chce to nějak nacenit ode mě. Další úkol na příští pětiletku. Že má totálně zakrámovaný i byt, o tom snad netřeba mluvit.