Valkýro, tak to mně se v práci párkrát stalo, že jsem usnula a hlava mi spadla do klávesnice. Ale byla jsem sama v kanclu. Jak to na mě začalo jít, tak jsem honem musela vstát, jit na WC, opláchnout se studenou vodou a uvařit si smrťáka kafe. Domu z práce jsem přijížděla v 6 večer, to jsem se šla osprchovat, udělat si večeři a podívat se na Ulici. Večer mi usnout nešlo, kolikrát jsem čučela do dvou do rána. Zato pak vstávat v 6.30, to byl masakr, zvlášť v zimě za tmy! V pátek jsme měli krátký den a to byla klasika, přijela jsem domů, uvařila si kafe, lehla jsem si s knížkou na gauč a do 10 minut jsem spolehlivě usnula, kolikrát dřív, než jsem dopila to kafe. Spala jsem tak do šesti večer, ale někdy se mi podařilo zaspat i kus Ulice.
Teď vstávám mezi 9-11, spíš později, ale usínám pořád kolem druhé. Ať dělám, co dělám, prostě nemůžu usnout. A to jsem si myslela, že až přestanu mít starosti z práce, že se to zlepší. Nezlepšilo. Naštěstí můžu dlouho spát. Přitom klasická sova nejsem, celkově mám málo energie, a jakmile se setmí, tak to ještě víc klesne. Jen prostě nejsem ospalá. Ale třeba pracovat nebo se v noci učit, to nejde, hlava nepracuje. Ani nemám chuť jít něco podnikat ven. Mám chuť ležet zabalená v posteli, koukat na nějaký seriál, něco poslouchat nebo si číst.