Půlko, lézt na Sněžku má radostný rámec, je to zábava a když tam náhodou nevylezeš, celkem prd se stane, to klidně může být cíl, netrápíš se pochybami, co bude, kdyby ne a jestli to dokážeš - jestli je tvé "pozitivní" myšlení dostatečně pozitivní , maximálně se nějak zajistíš pro případný ústup.

Ale uzdravovat se z rakoviny? Ne to je blbý cíl, není varianta "co když ne", jsi zatížena "negativním" červíčkem pochyb, i když jsi pozitivní jak Dáda Patrasová v Kouzelné školce.

Tam je podle mého důležitější plynout, nezatínat zuby a nestresovat se "výkonem výlezu".., brát to s klidem bez úpornosti, beze strachu

Ale bude to asi individuální.

Osobně bych po svých zkušenostech už psychosomatiku do žádné léčby netahala, i když je nepochybné, že stav duše ovlivňuje stav těla.