zajímavá otázka.

Nevím. Snažím se vyvarovat toho, co se mi nelíbilo, co mi ubližovalo, nebo mám dojem, že mi nestačilo, či mne přímo poškodilo... a zároveň zcela jistě páchám vlastní chyby a zase jinak to podělávám.
To se asi uvidí nějak časem. Myslím si, že spíš máme pohodovější a poklidnější manželství i rodičovství, spíš jsem se snažila kopírovat velmi vnímavou a komunikativní maminu než nevyrovnaného vybuchujícího tátu....

Ale dnes jsem si ověřila znovu a zase nezastupitelnou roli otce, - poškození z nedostatečného ocenění, poplácání po zádech. Máme to v sobě všichni, že to náš táta neuměl... (manžel i já - možná i naši rodiče etc.) a velmi, velmi se mi líbí, že manžel to všem svým dětem poskytuje, že je pochválí, ocení, nicméně ideálové rozhodně nejsme.

Takže - snaha by byla, ale .. jsem ráda, že tu vnímavou mamču mám, tam se fakt snažím o nápodobu, bo je o co stát.