Kaipo, také jsem ráda, že jsem měla děti relativně brzy.
Na mě osobně to tedy bylo skoro pozdě, vždy jsem chtěla stihnout 3 děti do třicítky, nakonec jsem stihla těsně před třicítkou dvě.
Ale v době, kdy se lidé kolem pětatřiceti často teprve rozmýšleli, jsem patřila k těm rychlejším.
A jak píšeš, dneska bych už neměla kapacitu přizpůsobovat se dětem. Jsem šťastná, že jsou dospělí a já si mohu užít ještě trochu svobody a pohody, dokud držím pohromadě. A dá-li Bůh, zbyde mi ještě trocha energie na případná vnoučata.