Přidat odpověď
Pro situace vzpoury, jako je tato měly státy ve svých trestních zákonech možnost vyhlásit stanné právo (stav obležení, civilní výjimečný stav apod.) Měla to první republika, pochopitelně protektorát, měla to ČSSR.
Fungovalo to tak, že když vláda někde nezvládala udržet pořádek, tak to vyhlásila nad určitým územím a pro určité trestné činy.
A následný soud stíhal osoby přistižené při činu, nebo jednoznačně prokazatelně usvědčené z toho činu výjimečnými tresty, obvykle trestem smrti, které se vykonávaly ihned (obvykle 2-3h po rozsudku, v případě žádosti o milost se nějaká hodina přidala). Odvolání obvykle nebylo, v případě že senát soudu nerozhodl jednomyslně, věc se předala řádnému soudu. Také pokud nebylo možno vynést rozsudek do několika dní.
Mezi výjimečné tresty dnes nepatří trest smrti, u nás a v Evropě je to pouze doživotí a dlouholeté vězení (>25let). Výhodou by mohlo být možnost změkčení trestu amnestiemi po skončení stanného práva.
U nás, krom Heydrichiády platilo několikrát v první republice, v době sudetského povstání, v době komunistické vzpoury 1921, ale myslím, že k trestům smrti nedošlo, jen k možnosti použít ozborojenou moc napřímo proti vzbouřeným davům.
Předchozí