No, takhle na desetiletky to tedy neumím. Podle mě "být nejšťastnější" je pocit, který se vztahuje k poměrně prchavým okamžikům
V době vrcholového sportu (kolektivního) šlo zejména o pocity při vítězství, později samozřejmě pocity spojené s dětmi, štěstí spojené s partnerskými vztahy se tedy dostavovalo v obou těchto mých životních etapách (na střídačku s jinými pocity). Dost šťastná jsem byla taky po složení maturity i státnic na VŠ (hlavně těch posledních). Jednu nejšťastnější chvíli v životě neumím pojmenovat, protože porovnávat vítězství nad dosud "neporazitelným" týmem s narozením dítěte se nedá. Ale intenzita toho okamžitého pocitu štěstí byla ve skutečnosti větší při tom vítězství, protože s dítětem jsou kromě pocitů štěstí vždy spojeny i obavy, aby bylo všechno v pořádku, kdežto pocit sportovního vítězství jsem nikdy neměla pokažený obavou z následujících porážek.