Pokud by mělo jít o "nejspokojenější období v životě" (spokojenost může být dlouhodobější), tak těžko říct, protože se mi často prolínaly dobré pocity v jedné oblasti života s problémy v jiné (např. v pubertě to byly sportovní úspěchy x mé pubertální obavy, že jsem ošklivá a nikdo mě nebude chtít). Nejlíp se to asi prolnulo v období od druháku do (skoro) konce VŠ a potom až po třicítce a svatbě a narození dětí, vlastně dosud. Ale že bych se celou dobu cítila přímo šťastná, tak to tedy ne