Nejšťastnější jsem byla na gymplu, tedy mezi 15 a 19 lety. Škola mě bavila, šlo mi to, měla jsem dobré kamarádky, pořád jsem se smála, hltala jsem knížky, filmy, divadlo, pořád se něco zajímavého dělo. Pak už pomalu nastoupila nezajímavá škola, nervy ze zkoušek, pak práce, povinnosti, děti, úmrtí tatínka, deprese od čtyřicítky, rozvod, odstěhování děti, úmrtí maminky a obou tchánu, přišla jsem o práci, nervy v nové práci. Jinak jsem celkem spokojená teď, hlavně mi ubylo povinností, sice mi vadí, že jsem přišla o BM, takže úplně šťastná nejsem, ale to už nebudu nikdy. Zatím jsem zdravá, ale samozřejmě se bojím stáří, nemocí, smrti. A je to už blízko, bohužel. Snažím se na to nemyslet a žít přítomností.