a poslední roky mne baví taky dost. Jen to není takový intenzivní pocit jako tenkrát, spíš takové.. "jéé, teď je mi ták hezky, kééž by to ještě chvíli vydrželo".

Jsem 50 +.

Už si užívám dost věcí, který jsem dřív nevnímala.

Nikdy mne nenapadlo, že by mne bavilo zahradničit. Až s vlastní zahradou, kde si umístím věci kam já chci, nikdo mi do toho nekecá a buď mi to dělá radost, nebo zajde. Tak se tam lípne něco jiného (ne, že by mne to nemrzelo).
Lepší verze je, když se to povede a následně to jde zbaštit, takže sousedy s jejich golfovými trávníky zásobujeme rybízem, angreštem etc.

užívám si tetičkování. Na babičkování prý nemají věk děti. Mne by asi bavilo i to, ale zatím jsem dost zaměstnaná, takže bych se dostala zase do kříže práce tj. peníze x děti, což už podruhé nechci.

už mi je dost jedno, zda budu trapná nebo ne, na čemž mi asi v mládí záleželo, takže si navlíknu kostým anděla, ďábla, nebo upíra a vyrazím s vlastními dospělými dětmi jako jejich maskot na párty ..

Sedím si u toho keře rybízu a sklízím a říkám si, co z toho napeču, co zavařím, komu rozdám zbytek (a u toho si jen já 3 x stihnu spálit záda.. protože jen já jsem 3 x vylezla v létě ven)...

Ale chtěla bych znovu zažít to, co bylo tak intenzivně. A určitě bych si to líp uložila do paměti.