Jako dítě. Nic jsem neresila. Meli jsme typické vesnické dětství. Pořád venku.
Pak s mým bývalým manzelem. Od zacatku to bylo moc hezké, občas i romantické. Do roka prvního dítka. Než se narodilo druhé. Pak prisla krize.
A pak když bylo detem ještě málo na pubertu ale už byli ve skolce a škole. Takové ideální období. Babicky zacaly více hlidat. Meli jsme i spolu čas. Bylo to fajn.
Teď doufám v další zlom. Už jsem prestála vsechny situace s rozvodem spojené. A snad pripravená nekoho potkat. Tak doufám v lepší zítřky. Zatím jsem skeptická, protože mam pocit že chlapi obecně už se nechtějí vázat, spíš si tak užít a pak zas někdy..
Taky nám už jede puberta. No tak to bude do nového vztahu komplikace.
Ale říkám si, že dokud budeme zdraví, pořád mám šanci.