Val, mně i mnoho drobných i velkých přání plnili. Opravdu hodně jsme cestovali u nás i v zahraničí, lyžovali, chodili za kulturou a všude možně, co jsem si přála. Tu nesvobodu jsem vnímala spíš v tom, co se všechno z ostatního se muselo. A nemyslím ani, že by to byla nějaká porucha naší rodiny. Byli fakt normální, spíš je to princip toho dětství, že se musí víc poslouchat než samostatně rozhodovat a nemůže se vyhnout nějaké nepohodě, co z toho (pro někoho) plyne.