"něco se zápalem v očích odvypráví, okamžitě přepne do pragmatickýho módu a sdělí ti, že je to vlastně stejně všechno k prdu, protože nakonec skončí u nějakýho nudnýho výzkumu ("jako ta tetina kamarádka, co už čtyři roky zkoumá vliv nějakejch peptidů na obezitu") nebo jako učitel na gymplu"

nojo, ale ono tak v 99 % případů je ...a to je ta oprávněnost pocitu, že v dospělosti to nebude lepší, než v dětství, kdy ještě není na tobě, zda zkoumáš peptidy nebo zachraňuješ svět daleko zajímavějším způsobem. V dětství tohle neřešíš, protože ještě nemůžeš, nemáš na to.