Kat,
no, to ani tak není o nějaké kariéře nebo děsně důležité práci. Já třeba nic z toho nechtěla, jsem na to moc líná a nemám na to správné osobnostní nastavení. Na druhou stranu jsem nikdy nechtěla být tak chudá, abych musela řešit základní životní potřeby a muset počítat, co stojej. Jenže já byla v situaci, že co si nezařídím/nevydělám sama, to prostě nebudu mít. A protože to mít chci, zařizuju se podle toho. V tomhle směru je na tom syn podstatně lépe, narodil se do relativně zabezpečený rodiny ze všech stran, nemusí se až tak ohlížet na prachy. Klidně může být učitel na gymplu, pokud ho to bude uspokojovat. Problém je, že jeho ty věci sice nějakým způsobem uspokojujou, myslím, že ho těší, když mu jeho učitelé říkají, jestli nepřemýšlel o učitelský profesi, že by byl dobrý učitel, ale má v sobě nějakou vrozenou racionalitu a nihilismus, jak píše Babi, z radosti nad tím, že mu někdo pochválí přednášku okamžitě přepne do módu "reálně budu celej život šaškovat před třídou, kde je minimálně polovině studentů úplně u prdele, co vykládám".