Val, to’ s mi pripomnela nezpomenutelny moment, kdy nase tezce postizena, temer imobilni dcera byla tak trileta, vsichni jsme lezeli na trave v parku a tak dest, patnact metru od nas sli lidi se zlatakem. On se z niceho nic zastavil, zbystril nasim smerem a pak rozbehl primo k dceri a bez nakeho dlouheho ocuchavani si k ni hned lehl, ale ne jen tak vedle, ale vylozene telo na telo od hlavy az k pate a ani se nehnul, proste vubec, nez ho neodvolali.