"Konzervo, to já tedy znám dost lidí, co cvičí dle rad a nácviku fyzioterapeuta posléze pravidelně několikrát denně sami. Dělala to tak tchýně, MM, dělá to moje mamka, cvičila jsem tak i já, několik mých přátel... nejsme profisportovci, ale sportovní povahy do jisté míry ano (včetně té vůle). Prostě člověk chce být brzo zpátky ve formě - normálně chodit například. Ono se to samo nerozhýbe "

Tak já měla na mysli spíš jiné případy. Ne, že náhle někdo něco nemůže, ale obráceně, že postupně ztrácí schopnost, má zdravotní problém. A v téhle situaci, kdy tomu člověku postupně ubývá síla nebo schopnost, tak je těžké se přimět k pravidelnosti. Já to tak mám taky. Mám doporučení fyzioterapeuta kvůli zádům, cviky, když už dělám, tak dělám správně, ale dvakrát denně, to ne. Přiznávám, ani ne jednou denně, tak pětkrát týdně.

Cvičit ráno mi jde, když jsem psychicky OK. Když mě tíží starosti, nejsem toho ráno schopná, nejsem schopná se na ty cviky soustředit.

A odpoledne jsem schopná cvičit, když přijdu v rozumnou dobu a nemusím vařit. Pokud přijdu až večer, třeba po 7. hodině nebo musím vařit, tak už se k tomu cvičení zase nedostanu.