Monty, normálně by se žít už dávno mohlo, kdyby se chtělo. Proděláno máme dost, proočkováno máme dost. V Portugalsku, v Irsku, v Dánsku, všude proočkováno víc než tady a uvolňují tam něco? O Francii, Německu, Rakousku, Austrálii se raději zmiňovat nebudu. A třeba v Polsku se žije normálně proč? Slibovali až tohle, až onohle a my bychom fakt strašně chtěli návrat k normálu, ale nejde to, protože tohle a onohle a tak furt dokola.
Říkalo se, že buď prodělat nemoc nebo očkování. Úplně na začátku. A dneska kdo nemá pomalu tři tečky nebo je déle než půl roku po nemoci, neexistuje. Říkalo se, že nikdo na očko nebude tlačit, lidi nebudou segregovaní, nebude jim nic odpíráno a jaká je realita?
Já chápu frustraci očkovaných, oni udělali, co chtěla strana a vláda, protože se slíbilo, že tím to skončí. A ono to tím nekončí a háže se to na neočkované. Být na místě očkovaných, jsem vzteklá do bezvědomí. Ale na vládu, nikoliv na spoluobčany. Já chtěla s očkováním zkraje jen trochu počkat, až omrknu, co se bude dít. A to že teda zírám.
Kolem sebe mám očko bez následků a s následky, po prodělání nemoci i bez, neočko po prodělání nemoci až na výjimku jednu všichni hladký průběh. Lidi, které osobně znám. Nerozporuju hoaxy, ale já píšu, co vidím ve svém okolí.