Moji dceru donutila tělocvikářka ke šplhu po tyči poté, co ležela týden na kapačkách s bolestí zad a nesměla cvičit. Měla omluvenku, ale bohužel jí bylo teprve 13 a neuměla se bránit řečem učitelky, že když to nesplní, bude neklasifikovaná.
Řekli jsme ji, ať si učitelka říká, co chce, ale prostě cvičit nebude. Jenže už bylo pozdě, bylo jí hůř.

Pak byla dva roky osvobozená a nesměla si ani odcvičit svoje doporučené RHB cviky, tahle učitelka to nedovolila. Letos má naštěstí jinou učitelku, osvobození už jen částečné, ale učitelka nechává naprosto na ní, co s nimi chce dělat. Když například mají nějaký aktivit typu skok do dálky/výšky, může si úplně v lidu vedle cvičit svoji rehabilitaci. Prostě to není o škole jako takové, ale hlavně je to o tom člověku, který učí.