Libiku,
tak hlavně, on tenhle svět kolem Jonáka a spol. byl třeba pro mě a pro "subkulturu", ve který jsem se tehdy pohybovala, směšnej a trapnej. Já to měla lehce komplikovaný tím, že pracovně jsem se pohybovala v úplně jiným prostředí než v soukromí, takže jsem se s ledaským potkala, ledacos "věděla", ale než se jít bavit do Discolandu, radši bych si uhryzala nohu pod kolenem. Pak mi to lehce prorostlo do soukromí, takže jsem zažila i věci typu odposlechy telefonů a "náhle se objevivší" přátelskou policii se zvídavými dotazy, ovšem to byl level, kde zas až tak nelítaly kulky, bylo to jiný patro.

Seriál je ovšem skvělej a na druhej díl dokumentu se dívám právě teď.