" vztah je narušený a už nikdy to nebude takové jako předtím. Nikdy. Ať uděláš cokoliv, vždycky to bude špatně. ..."

Huso, je otázka, kolik lidí má celoživotní vztah bez jediného šrámu, který je až do smrti "jako předtím".
S šedesátkou na krku už v sobě člověk musí vydolovat trochu pragmatismu, pokud nechce dožívat s ublíženým pocitem, že je všechno špatně.
Paní je dospělá a bez závazků, existenční starost ji netíží, nabízí se jí luxusní možnost volby pokračovat s chlapíkem nebo bez chlapíka.
Nechci se tvářit, že nechápu, že úlet partnera bolí v každém věku. Chápu.
Ale potká to nejspíš nadpoloviční většinu lidí a pokud je pán ochoten zklidit rozbouřený hormon, vrátit se domů, chovat se jako spořádaný manžel, otec a děda a nedělat manželce (a hlavně sobě) nadále ostudu, mohla by se paní přes epizodu přenést a neživit v sobě pocity "není to jako předtím".