Ale to není vzbuzování pocitu viny, to je konstatování, že nikdo není povinen snášet toho druhého v jeho nekomunikovaném nastavení.

Když mi bude vadit, že protějšek všechno udělá o půl hodiny dřív než mně to dojde a pak má uražený ksichty a pocit záslužnosti, kdo je špatný? Já protože jsme pomalá nebo on, že je hyperakční a podléhá pocitům nenahraditelnosti?

Když někoho budu nudit a budou mu vadit nějaké věci, o kterých mi neřekne, mám právo od něj chtít, aby mi zpíval pod balkonem tak jak já si to představuju? Je od něj zrada, když ve vyprázdněném neopečovaném vztahu někam zajde?

Jistěže jsou mužský (a ženský) co si občas "nedají pokoj" a něco si někde bokem dokážou, ale pokud je jejich původní vztah v pořádku, tak si dají bacha, aby to nikdo nezúčastněný nepocítil.