To je právě to...posledních cca 5 let bylo náročných:
-úmrtí manželovy matky, starat se o skoro 90-ti letého tchána
-úmrtí mého otce, starat se o moji psychicky nemocnou matku (nemám nikoho, kdo by mne vystřídal)
- opravit barák v havarijním stavu, matka by tam jinak nemohla zůstat a díky těmto opravám jsme mohli synovi přenechat naše stávající bydlení a odstěhovat se do menšího zrekonstruovaného

...manžel naopak odešel ze zaměstnání - pracoval na svém "životním restartu" po vyhoření v práci...

každý jsme byli na úplně jiné vlně.
Až se vše uklidnilo, se stěhováním atd...tak jsem mu přišla na tuto ženskou. A trvá to dva roky (asi jen dopisování), intenzivněji cca půl roku.
Beru to jako fatální podraz, kdy mi to udělal v mých těžkých letech...když skončím na vozíku třeba, tak se zachová jak - v budoucnu?