No, všichni můžeme "zblbnout".
Ono hrát si a najednou být "vystrčen" z rodinného hnízda do nového prostředí, vlastně definitivně, jsou úplně jiné věci.
Za mě - může se stát. Je mi taky přes 50 a máme za sebou brzy 40 let společného života...a stála jsem taky před volbou.
Dokážu pochopit všechny různé situace a strany.

Za sebe - pokud jsi jednala takhle naprosto rozumně, klidně a s přehledem a muž odešel sám....je to úplně nejlepší startovací situace. Snažila bych se neubližovat si ani slovem, ani různými emotivními výplachy.
A vyčkala bych neutrálně aspoň nějaký čas.
Pokud by chtěl muž zpět, pak po úplném uvědomění si...a nějakou snahu by to chtělo. domluvu, dohodu, omluvu...ale hlavně to uvědomění.

Oba dva módy jsou těžké - jak zůstat sama (hodně těžké po skoro 40 letech života), ale i to, pokud se vrátí (a já myslím, že vrátí, co se spolužačkou :)). Odpustit, udělat čáru a jít dál je někdy těžké....i když tady je vidět myslím jasné poblouznění...zachycení nějaké představy mládí. No, co už, jsou horší věci.

Jinak gratuluju :). že se to konečně vyjasnilo, rozseklo a že to může být i nový start do nového kvalitnějšího partnerského života.