navazuji na naše potkávání se před lety. Teď, když se naplnilo proroctví, že i kdyby se všechny neprávem odebrané děti měly vrátit ke svým rodinám, Michaláková ty své dva kluky nedostane, převažuje v mediálním prostoru názor, že jsme byli zneužití podle stejného algoritmu, podle kterého později v naší zemi jela proti-imigrační politika (Avarová, pořad 168 hodin, včera vysílaný).
Já se tedy zneužitá necítím a dost si stojím za tím souborem informací, který jsme tenkrát sebrali.
Dobrý je, je-li pravda v rozhovoru na i-rozhlasu (Tereza Čermusová), jestli starší syn sledovat internetové zprávy z té doby, a ví, že maminka o něj bojovala. To považuju za pozitivní, ostatní je jenom výklad z optiky toho, který by tento fakt vykládal. Což si uvědomuju, že je i v mém případě, neb chci vidět, že to mateřské pouto budované první roky života se jen tak neztratí.
Opět se ukazují nelogičnosti - jestliže by tam bylo sexuální zneužívání (nikdy se nepotvrdilo, ale zůstala hozená špína), tak proč se s rodinou, resp. matkou nepracovalo? Atd., atd., ale to jsme probírali už před lety.
Mě tedy dost naštvalo (slabé slovo), jak v té tendenční reportáži se Češi žijící v Norsku museli za svůj národ omlouvat. Jedno oko nezůstalo suché, že? Stydíte se do morku kostí za sebe tak, jako oni za nás? (sarkasmus).
Takže otázka zní: cítíte se v tomto případě zneužité?