Od dětství se ráda sama toulám po městech, v Praze klidně po známých místech, jinak ale hlavně tam, kde to neznám, u nás i v cizině. Na místech, kde jsem poprvé, mě přítomnost někoho dalšího vyloženě ruší, mám potřebu "dát si rozchod" a za pár hodin se pak zase třeba sejít a sdílet dojmy.
V mém současném bydlišti (malé město), mě samotnou chodit nebaví, už tu nemám co objevovat, takže jdu jedině účelově, nebo spíš po okolí se psy. Pokud jde o kulturu, do kina jsem před covidem chodila klidně sama, teď se mi tam nechce sedět s respirátorem. V divadle už jsem nebyla, ani nepamatuji Na výstavy jdu raději sama, abych se nemusela přizpůsobovat zájmům a tempu někoho jiného. No, a do restaurace na jídlo výjimečně i sama, spíš ale během výletů s někým z rodiny. A jen tak si sednout na skleničku obvykle párkrát do roka s kamarádkou.

V přírodě jsem raději s někým, zvlášť v lese nebo na horách, ale to je i otázka bezpečnosti. Miluju se ale sama procházet po mořském pobřeží, třeba po dlouhých písčitých plážích u Baltu v Polsku. A mám sen do důchodu - projít aspoň části pobřežních stezek v Británii nebo v Portugalsku