Ahoj, jdu se asi spíš vypovídat a potřebuju slyšet, že to je i jinde.
Vždycky jsem byla zvyklá holkám se školou pomáhat, být nápomocná, učit se s nimi, učit práci se zdroji, nikoliv jen kázat "jdi se učit" nebo nedejbože trestat za známky.
Naše starší tam je to bez potíží a tudíž jsem namlsaná. Naše mladší (4.třída) se v plném rozsahu po covidu projevuje tak, že jsem na Bohnice.
Denně s ní něco dělám do školy, nicméně přípravu na více předmětů v jeden den nedáváme, takže když jakštakš zmákneme matiku a začne se zlepšovat začne ujíždět vlak v čj nebo aj apod. Násobilku nebo vyjmenovaná slova mám pocit, že začínáme stále od začátku.
Nezvládáme víc také proto, že žádný úkol neudělá beze mne, raději se bude půl hodiny dohadovat, denně, posledních 14 dní opravdu denně slyším "tohle už jsem měla mít" apod. dělá úkoly se zpožděním, dělá úkoly, které jiné děti stihly ve škole, dělá úkoly, protože ve škole nepochopila zadání a tak to nevypracovala, přepisuje úkoly, protože ve škole nenašla sešit ač ho měla v tašce apod.
Už nevím co s ní. Snažím se být přiměřeně přísná a třeba pokud jde o úkoly trvám na tom, že jde o její práci a MUSÍ si to všechno psát, pokud si to nepamatuje apod.
Špatná známka u nás doma znamená signál trénuj, to holky vědí. Ale přiznávám, že nevím, kde se na tohle bere síla.
Doučování z matiky a aj už má.
Rady jak se z toho nezbláznit?