Neporadím, jen snad trochu utěším.

Mám tři děti, nejstarší a nejmladší jsou si dost podobné - jak povahou (spíše introverti, pečliví, trochu trémisti), tak i školními výsledky (dají se shrnout jako vše v pohodě). Občas něco nejde, mrkneme na to spolu, pak je to dobré.

Prostřední je jiná. Je hodně citová, emočně lítá nahoru dolů. K tomu nenávidí školu. Bohužel jsem jí nenechala dát odklad a nechtěně tak způsobila, že jí první třída připadala těžká (hlavně matematika ve druhém pololetí), vůbec to nedávala, nechápala, byla jsem na blázinec. Za ty roky jsem se trochu hodila do klidu (je teď v 7. třídě) a snažím se školu neřešit, abych udržela doma pohodu. Nabízím pomoc, ona ji přijme už jen zřídka (moc nám to učení spolu nefunguje, ona brečí a mně z ní pak tečou nervy). Ona se snaží, ale jak píšeš - spraví matiku, chytne kuli z fyziky. Spraví fyziku, vyhoří v přírodopise. Nikdy nejde vše. Teď už si domlouvá doučování sama, hurá. Už hledáme jaká střední by se jí líbila, rozhodně to musí být něco bez matiky