Podepisuju naprosto Moničin návrh "společné činnosti s kladným emočním nábojem", je to fakt důležité. Škola je jenom škola, jen jedna součást života.

Mám to s děti velmi podobné, starší bezproblémové, pečlivé, dříč, mladší krutě nesoustředěné, nesamostatné a nenávidící školu. A přitom chytré! 5. třída. Tak trénujeme. Neví, co je za úkol? Jeho povinnost obvolat spolužáky a zjistit. Nestihl ve škole? Doděláme doma. Pomáhám, připomínám. Snažím se podporovat sebevědomí.

(A mimochodem, po odposlechu několika online hodin ... mně by to takhle taky nebavilo. Opakují věčně to samé, takže pozornost poleví a když náhodou zrovna přijde něco nového, z nesoustředěnosti to nezachytí. Čeká se na ostatní - stylem každý 1 příklad přijde na dítě řada 1x za hodinu a kdo má tu pozornost udržet, že.) PPP naprosto nepomohla, provedli nějaké testy a zkoušení stylem 1:1, což je přesně styl, kdy dítě pracuje skvěle.

Já teda zas váhám, jestli má smysl hledat jinou školu, za cenu dojíždění a ztráty kamarádů, nebo to dítě prostě "přežije".