Ahoj,

také asi neporadím, ale snad trochu podpořím.

Mám stejně, asi jako psala Simeona, tři děti. První a nejmladší "bezproblémové" škola je oba celkem baví. Jsou introvertní a rády se dozvídají nové věci. Když je to nebaví, vědí, že nějak se to musí.
Známky tolik neřešíme.

Prostřední je přesně to, co popisuješ. Nám teda hodně pomohl online, že jsme si najeli předloni a v loni nějaký proces a dítě jsme si vzdělávali sami (ačkoliv jsme platili soukr. školu:-(). Byli jsme i v PPP, papír jsme si napsat nenechali neb jsme s paní psycholožkou došli názoru a ona byla i ráda, že na to není tlak z naší strany, že dítě potřebuje prostě větší podporu a ujišťování. Jak už tu někdo psal, je to asi i hodně otázka sebevědomí. Určitě to nějak souvisí, protože toto mé dítě opravdu v tomhle ohledu velmi hapruje. Nevím, jestli to i nějak souvisí s pořadím v rodině, ale co tu čtu, tak to tak skoro i vypadá.

Syn se dostal na gympl prakticky levou zadní. Zvládl se skvěle připravit a do teď těží z naší dvouleté práce. Ale on je v naturelu prostě líný. Čekala jsem, že ho to celé, co dokázal za poslední dva roky, jak hrozně jásal v PPP poradně, když mu ukázali, že není žádný blbeček, že je to chytrý chlapec, jako jeho bratr, udělal přijímačky, další skvělý milník. No a teď, když je na online škole, tak před dvěma měsíci jsem řešila, že ve škole tvrdil, že máme nestabilní WIFI, proto se nepřipojuje do některých hodin (je to kravina, pracuji z domova už skoro třetí rok). Teď je zase na online a včera při matice jsem mu šla jen říci, že už hřeju oběd a vidím, že má puštěnou školu a u toho kouká na film. Nezabila jsem ho a ani jsem nekřičela, ani jsem se na něj odpoledne nevyflákla, ale už toho mám taky dost. Matika mu teda zrovna jde fakt dobře, ale mě tohle ubíjí a také si říkám, že on asi spoléhá na to, že když něco prošvihne, tak my to s ním pak prostě doděláme. Také často říká, že od nás tomu víc rozumí než ve škole. Ale také mám propady, kdy si říkám, jestli mám tohle zapotřebí. Že bych si šla třeba zaběhat po práci, za světla... .

Držím palce, ať se to brzy zlomí. Třeba se to povede a nebo, abychom to prostě dokázali přijmout.