Aleno, já vůbec netvrdím, že školství je nějak ideální a to, co píšeš, je určitě pravda. A psaní "projektů" se určitě mají děti naučit ve škole, ale nevidím důvod, proč by poté, co si to zažijí, už je nemohli zpracovávat i doma - obzvlášť tedy na gymnáziu. Samozřejmě lze trvat i na tom, že děti "nemají dělat vůbec nic, co se nestihne při vyučování". Zní to rozhodně sympaticky. Neumím odhadnout, jestli by to pro většinu dětí byl přínos nebo spíš újma. My (asi stejně jako ty) máme ty bystré děti, asi by se vzdělaly i bez domácí práce. Ale tedy i s tou domácí prací mají dost času třeba na sport (na rozdíl od řady dětí, u nichž by zbavení se přípravy do školy jen rozšířilo dřepění před obrazovkami).
A samozřejmě strašně moc záleží na kvalitě učitelů, co kdo dokáže děti naučit "jen ve škole" plus taky na velikosti tříd. Měla jsem kamarádku výbornou učitelku, která mi opakovaně vysvětlovala, jak velké rozdíly jsou, jestli má třídu 20-22 dětí (může se jim věnovat individuálně, je schopná látku opravdu každého naučit ve škole, může dávat všem pěkné známky a nechat rodiče "v klidu") a 30 a více dětí (nestihne řešit zároveň slabé i nadané, musí zadat víc opakování domů a dát horší známky, aby "rodiče viděli, že je třeba něco dělat" ...)