Mně tedy přijde normální a v pořádku, že by člověk měl mít stálý přehled, co se v jakém předmětu probírá - znát tu látku, protože jinak má přímo v hodině hodně ztížené chápání látky navazující, což ho dále limituje a znevýhodňuje oproti těm, co jsou stále "v obraze". Je v takové pak už stálé situaci "nerozumím nebo nevím přesně, oč jde", a když se pak píše oznámená velká písemka, pokouší se naučit všechno najednou. Buď se mu to podaří za cenu velkého vypětí a s malým efektem do budoucna (zase toho většinu zapomene), nebo se mu to ani nepodaří. Případně se tedy ani moc nepokouší, protože je to předem prohraná bitva.

Ovšem zkoušení a testy na známky jsou už zas jiná věc. Situace by neměla být ve smyslu "nachytat na švestkách", ani nutit všechny, co to nepoberou ve škole, aby se pořád doma učili, natož hodně, ale držet alespoň většinu s sebou už ze školy - čím mladší tím spíš.

Ověřovat, co žáci, studenti pobrali, a co je třeba doladit, ale nedělat z toho stresovou situaci - např. tedy aspoň opravitelné hodnocení znalostí (možnost opravit si známku), když už tedy jsme u známek. A to ověřování právě co nejčastěji - hned při výkladu nové látky zjišťovat, kdo je "s námi", a kdo ještě plandá. Další hodiny opakovat, prohlubovat, ověřovat klidně testíkama, co u koho uvízlo, ale beze strachu z chyb.