Podařilo se mi narvat dítě do alternativní třídy, kde paní učitelka používala různé hodnotící i motivační metody. Byl tam nával, myslím, že se nakonec i losovalo.

No a hádejte co.
Koncem druhé třídy začaly některé maminky meldovat, že jejich Anička závidí sousedům jedničky, a jestli by nemohly být známky. Maminka Verunky zase začala, že kdyby její dítě dostávalo známky, určitě by lépe chápalo, že se musí víc učit tu násobilku. Pak tam byli dva tatínkové chytrolínové, ať paní učitelka dělá obojí, známky i slovní hodnocení. Tolik k děsně alternativním rodičům, co musí dítě narvat do alternativní třídy. Jo, odhlasovaly se známky, nás protiznámkařů byla cca 1/3 - vesměs matky chlapců. Maminky holčiček jedničkářek chtěly ty jedničky.

Mimochodem jsem to nedovedla vysvětlit ani příbuzným - pořád dokola se syna ptali, kdy už přinese konečně nějakou tu jedničku. Furt dokola jak u blbejch jsem jim musela vysvětlovat, že se tam neznámkuje. Syn byl akorát zmatenej, že jim nemůže vyhovět. No a pak se dočkal, ale dostával spíš dvojky.