Ve fyzice tedy testy píšu i známkuji. V matematice taky. Všechno hlásím předem, v zadání mají body ke každé otázce. Ale i v těchto předmětech bych asi radši psala slovní hodnocení, i když by jich vlastně bylo 200 každé pololetí. Ale já bych to spala každý měsíc, na to stačí pár řádků pro každého, a v naukových předmětech se to pak z toho každoměsíčního hodnocení na konci pololetí celkem dobře skládá.

Ale protože musím mimo svou třídu známkovat, tak jsem si našla systém hodnocení, který mě aspoň neničí. Píšeme testy po každém tematickém celku, někdy celek rozdělím na menší části. Každý test je na 20 bodů, otázky a úkoly jsou různého druhu, vždy teoretické i početní, někde spojovačka, někde otevřená otázka, někde ano/ne, výběr odpovědí, prostě aby každý mohl nějaké body nasbírat. Obsahově se otázky a úkoly trochu překrývají, takže v nich jde najít odpověď i na něco jiného. Snažím se i stupňovat úroveň. Moje snaha je, aby z toho nešlo dostat pětku, ale rozhodně to nejsou "dávačky". Testů je tak pět do roka, což stačí na klasifikaci na konci pololetí, takže kdo nechce víc dělat, učí se jen na testy, kde termíny hlásím. Při nepodařeném výsledku je možno test opakovat. Ústně zkouším jen toho, u koho vím, že je v ústním projevu výrazně lepší než v těch testech (výjimky).

Pak ještě dávám pracovní listy. Jsou dobrovolné a pokud je někdo rovnou hodí do koše, jeho věc. Pracovní listy pokrývají většinou celé téma, takže se na jednom dá pracovat průběžně, mohou je vytáhnout, kdykoliv mají volnou chvilku, mohou si je vypracovat doma, použít jakýkoliv zdroj, pracovat ve dvojicích i skupinách. Opět úkoly různého druhu, za každý správně splněný je +, za 4 pluska jednička s váhou 4 (test má váhu 6). Z každého listu jde dostat 6 - 10 plusek. Ale když je tam nějaká chyba, třeba i jen chybějící jednotka, apod, opravím, vysvětlím (dopíšu), ale plus není. Do testů pak dávám někdy velmi podobné úlohy (co má taky člověk furt vymýšlet). Takže i když nezískají pluska, je to bonus v přípravě na testy. Získat 4 pluska z 10 se dá, navíc je pořád načítám, takže i kdyby udělali jen jedno cvičení z každého papíru (a některá jsou hodně jednoduchá), za pololetí to na 2 jedničky vyjde. Někdo jich má taky třeba 8, a to pak taky dobře kompenzuje náročnější testy. Odevzdávat mohou skoro kdykoliv, opravuju průběžně.

No a pak dávám "měsíční" (několikatýdenní) úkoly. Ty jsou na doma a většinou jde o nějaké praktické (ale mám i čistě početní, opět střídám, aby se zvýšila šance, že si každý něco najde). Většina je o provedení nějakého pokusu nebo vyrobení vlastního měřidla, se kterým pak provedou měření. Dostanou návod a kdykoliv si mohou přijít pro radu, ze začátku jim i předpřipravuju protokol. Nechci, aby to byl úkol pro rodiče, tam prosím jen o ochotu poskytnout nějaký materiál, třeba tři kapaliny na porovnání hustoty apod., jinak cílím na aktivitu dětí. Opět jde o dobrovolnou práci, hodnotím jen do stupně tři a to jen u těch, kterým by třeba jinak vyšla čtyřka a tohle jim může známku zlepšit. Práci je možné opravovat, kolikrát dítě potřebuje, takže se lze dopracovat k jedničce, protože vždy řeknu, v čem je problém a radím, kde třeba hledat nebo co udělat jinak. Tyto práce mají váhu 8.

Mám ověřeno, že kdo opravdu pracuje, tak i když není zrovna lumen a testy nedopadají nejlépe, dosahuje na pro něj uspokojivé známky. A zase někdo, komu to jde samo, tak nedojíždí na to, že se u nechce dělat něco, co je pro něj zbytečné, protože to umí a třeba ho to nezajímá.

Hodiny se pak snažím mít hodně praktické a procvičovací, aby to fakt nebylo závislé na tom, co dělají navíc. Prý je fyzika se mnou baví.

No a je na nich, do jaké míry nabízené možnosti využívají.

Ale stejně by pro mě bylo snazší tu jejich práci okomentovat pár větami, než se snažit zkrotit čísla tak, aby byli všichni spokojení.