Jsem doma v izolaci, tak mám čas na přemýšlení. Hodně poslouchám v poslední době podcasty a vůbec si vybírám, co chci slyšet, je mi tak líp, poslouchám z mého pohledu pro mě zajímavé a inspirativní lidi. Svět se mění, tak jako vždy, ale teď mi přijde, že je opravdu zlomové období. Ve svých 46 letech velmi vnímám, jak je ta mladší generace už jiná a z mého pohledu lepší. Je mi trapně za naše ministry, kteří neumějí pořádně cizí jazyky a pevně věřím, že s nástupem mladší generace se tento problém už vytratí. Mladí jsou otevřenější světu, víc zodpovědnější k životnímu prostředí, ke svému zdraví, jsou ohleduplnější k ostatním, více se zapojují a chtějí změnit svět. Teď jsem třeba shlédla sympaticky videoklip od Evy Farna Ztraceno v překladu, kde si poskakuje s velkým břichem - a i když to někteří až moc hrotí - genger například, držím jim palce. Myslím, že to dají a že je to dobře, že jsou jiní a někam se to posouvá. Naše generace je přece jen poznamenaná režimem, i když jsme byli poměrně dost mladí, každý máme nějaký ten mindrák...Oni taky, ale jinak... Je to samozřejmě až moc optimistické a trošku zúžený pohled, ale já fakt vcelku tento pocit mám... Vnímate to taky tak, nebo jsem zase v bublině?