Tohle se mi líbilo v Itálii: teplý večer, cca 22 hodin, matky na podpatkách si to rázují přes náměstí kde auta nejezdí a děti za nimi běží.

To je úplnej opak toho, než znám já. Dětí MUSÍ vždy brzo spát. Jinak maj dostat pořádně nařezáno a je to. Nebo aspoň dudlík do medu, když jsou to mimina. Jít někde s batoletem večer, vrhnou se na mě starý báby a už mě tepou. A taky český mámy furt běhaly za dětmi.

Nebo můj oblíbený soused - francouz: sváží několik tědí do školky tramvají, ty se mu ve voze v odrážedlech rozjedou na všechny strany, on je vlídně posbírá, vlídně k nim promluví a jede se v klidu. Bejt to česká matka, celou dobu na ně řve: nedělej, nejezdi, ne...! A tady jsme se s kámoškama ujistily, že tohle se spíš dělá u nás jako to divadlo pro oklí, že jako dobře vychovávám své děti, když je hlasitě sekýruju, že si pak starý báby netroufnou. (Varianta český otec vozící školkové děti tramvají nevím. V životě jsem to nezažila. To radši mamky vstanou o 2 h dřív, aby se paníček nemusel namahat. Nebo je veze autem).