Libiku, já si pamatuju, že když jsem měla malé děti, tak mi nijak nevadilo, pokud někdo říkal něco o šikovném nebo hezkém dítěti, ale dost jsem nechápala (a stále nechápu), proč často říkali přímo dítěti: "ty jsi ale hezká holičička/hezký chlapeček, půjdeš se mnou"? Stávalo se to opakovaně a to v anonymní Praze, nevím, jestli to mělo být "testování" dítěte, jestli odejde s cizí osobou nebo co?
A pak mi lezlo na nervy, když se mě lidi ptali "vy se o to dítě nebojíte?" např. když syn vylezl na takovou tu provazovou pyramidu až nahoru (a já seděla na lavičce a kojila mladší dítě) nebo když jel kus přede mnou na odrážedle. Co máš na takovou otázku říct?