"když to bez flákanců musí zvládnout školství, vězeňství i zaměstnavatelé, proč by nemohli i rodiče."

To je nesrovnatelné. Protože školství pošle dítě domů, nemá ve výchově poslední slovo, ani za to dítě neodpovídá. Zrovna vězeňství se bez represí neobejde a pokud vězeň útočí, jde na samotku. To lze dělat dítěti? Zavřít ho někam na několik hodin, dnů? Obdbobně zaměstnavatel, může dát výpověď, či agresivního zaměstnance vyřeší zavoláním policie a ta už donucovací prostředky má. Dítě nelze propustit, ani na něj volat policii.

Jsou děti, které fakt zkouší limity a klidně pěstičkami. Po výstraze mu to prostě vrátím. Udělala jsme to instinktivně i jako au-pair (a pak to sama šla oznámit matce dítěte). Prostě nejsem nastavená na to, aby do mě někdo bouchal, ani dítě.

Někdy se může člověk vysvětlovat, že to bolí, ale dokud tu bolest nepocítí dítě, tak klidně bouchá do mámy dál. To jsem viděla v rodině a já bych si to prostě líbit nenechala. (A to nepovažuji fyzické tresty za běžnou součást výchovy, ani jsem tím nenahrazovala vysvětlování batoleti.)