Žženo, no a já naopak. Jako člověk to vořval a sliboval že už nikdy (ne že by mu to dlouho vydrželo, asi tak do dalšího velkého pokušení něco překročit), ale vcelku si byl vědom toho, že pravidla hry znal, vědomě je porušil a holt následuje oprávněný trest. Vzteklej spíš byl na ty blbý pravidla než na osobu vykonávající trest.A děcka okolo to měla podobně, naštvaný na rodiče jsme byli spíš za ta omezení, než za to, že jsme nějakou slízli.