Bývalá Radko,
já jsem třeba tohle nikdy neřešila. Nikdy jsem neříkala dítěti, dokdy má být doma. Když už bylo ve věku, kdy se "courá za tmy", maximálně jsem ho upozornila, kdy jede poslední metro a nechávala mu doma peníze na taxík, kdyby bylo potřeba.
Samozřejmě, že má každej rodič strach, aby se jeho dítěti nic nestalo. To je průvodní jev rodičovství. Jenže ten se nedá řešit tím, že obestavím dítě pletivem zákazů a příkazů ve falešný naději, že ho tím před něčím ochráním, že se "nemůže nic stát", když budu vyžadovat, aby bylo každej den doma do nějaké určené hodiny.