Radko, já to celé nevyčítám tobě jako dítěti, ale rodičům - že nastavili ta pravidla takovým "policejním způsobem" jako "my nařizujeme, že budeš doma v tolik a tolik a když ne, bude takový trest" (nebo trest nevyhlásili, ale na základě zkušeností, ti bylo jasné, co se asi stane). A dítě to bere jako pitomé nesmyslné nařízení, o jehož ne/dodržení uvažuje pouze z hlediska té hrozby trestem. A když dojde k závěru, že mu to stojí za to, přijde pozdě. Místo toho by 1) rodiče měli v požadavcích na návrat brát v úvahu konkrétní okolnosti (místo "každý den v šest, protože jsme to řekli") a dítě by mělo vědět, proč to chtějí (abys nechodila venku za tmy, abys dorazila včas k večeří, kterou vařím, abys šla v rozumnou dobu stát, dodělala školní úkoly, které nemáš) a že když to nedodrží, tak rodiče budou v první řadě mít velké obavy a až potom, že budou asi naštvaní ... Já fakt nebyla žádné uvědomělé dítě, které by nikdy nepřekročilo pokyny rodičů, ale přijít jen tak svévolně odněkud o hodinu nebo dokonce o tři hodiny později, než bylo domluveno, to by mě v životě nenanapdlo ...