Stará Husa: Vážný a zlepšilo se to, když jste syna bili? Nebo se choval pořád stejně, bez ohledu na fyzické tresty, protože prostě "musel"?

Za nás ještě byly fyzické tresty víc normální. (Je to před řekněme 20 lety.) A my jsme v tom byli poměrně zdrženilí, během 1.st. školy to už taky bylo spíš jen a i předtím ne moc častý (štvaly mne hlavně vyložené zákeřnosti).

A vcelku se dost věcí zlepšilo. Něco samozřejmě skrze léčbu, něco skrze to, že žena kvůli synovi a dceři musela rezignovat na návrat po RD do práce, něco skrze péči třídního.

Ale někdy ve 2. třídě jsme byli s hrůzou na tř. schůzkách, jako vždy a slyšeli jsme od něj: "No on je LMĎáček (lehká mozková dysfunkce, tak se tomu tehdy říkalo) to vím, ale vychovanej, to se pozná." (Třídní byl asi o 5 let mladší typ skautskýho vedoucího, který i kvůli synovi se vzdělával dál v oblasti SPUCh.) Byli jsme šťastní, jako málokdy.