Sedmi, tebe bych nechtěla potkat, až pujdu s dítětem.

Já jsem dost otrlá, co se týče samostatné dětské fyzické aktivity. Kamarádka se rosila, když viděla našeho tehdy tříletého, jak zvládá samostatně vysoké průlezky pro větší děti a já ho nechytám a v klidu dozoruju z lavičky. Na druhou stranu já se rosila, když jsem viděla dítě jiné kamarádky poskakovat v kočárku bez kšírek - ona mu věřila a nikdy jí nevypadlo. Já se ale musela hodně kousat do jazyka a občas jsem dělala mimoděk pohyby ve snaze její dítě chytat - zbytečně.

Podobné upomínky bych si nedovolila. Každé matce vždycky odkývu a ocením její vlastní fungující přístup, i když je mému nahony daleko. Bývala jsem vlastně na hřištích celkem oblíbená. Teď už tedy tolik ne - věkově se vymykám a vykecávat se s výrazně mladšími (zpravila prvo)matkami mi už nečiní takové potěšení.